- POZOR! Dle nařízení vlády je na prodejně možný pouze výdej předem objednaného zboží. Děkujeme za pochopení.

Počátky normalizace a standardizace

Počátky normalizace a standardizace

Málokteré odvětví je tak pevně spojené s normalizací a standardizací jako obalový průmysl. Ke standardizovaným rozměrům palet nebo přepravních kontejnerů však vedla dlouhá cesta.

Počátky normalizace můžeme vysledovat až do antického Říma, kde se předpisem určovaly rozměry přípojek veřejného vodovodu. V českých zemích můžeme zmínit předpisy Karla IV o rozměrech vpustí vltavských jezů.

Zavádění standardů za účelem vyšší rychlosti a efektivity se začalo zavádět v 18. století a přispěla k tomu (jak už to tak v Evropě bývá) válka. Země hledaly způsob jak zefektivnit výrobu zbraní a munice. Válčení by tak přišlo panovníky na méně peněz a také by mohly zbraní vyrobit více, rychleji a spolehlivěji.

Ustálila se tak například váha dělových koulí (v Čechách 10, 30 a 70 liber) a jim odpovídající hlavně děl (100, 150 a 205 mm). Ale třeba německá armáda používala pro své vojáky jiné rozměry. V USA začali s manufakturní výrobou součástek pro zbraně. Jednotlivé komponenty měly přesně standardizované rozměry, takže šlo sestavovat funkční zbraně i ze součástek vyrobených v různých továrnách v různých částech země. Výroba zbraní z unifikovaných součástek se navíc ukázala jako výrazně levnější.

Nástup průmyslové revoluce urychlil normalizaci zejména ve výrobě a stavebnictví. S rozmachem výroby přichází i rozvoj mezinárodního obchodu a zvýšený pohyb zboží. V roce 1846 se tak začíná vyjednávat o sjednocení rozchodu železničních kolejnic a od roku 1887 se rozměr 1435 mm stává standardem v celé Evropě.

Dalšími převratnými milníky pro dopravu a logistiku se stává například přijetí greenwichského poledníku a sjednocenné udávání zeměpisné šířky nebo celková normalizace v poštovnictví.

Domlouvání norem a jejich dodržování vycházelo nejdříve z aktivity spolků a cechů. Poštovní spolky debatovaly o standardech v poštovnictví, elektroinženýři zase v elektrotechnice. Vše se řešilo pouze na úrovni států a regionů. Až na přelomu 20. století začalo být jasné, že se výroba a obchod neobejde bez mezinárodní autority, která bude všechny normy schvalovat, sdružovat a kontrolovat jejich dodržování.

První normalizační společnost na světě vznikla v Anglii. Jmenovala se BESA (British Engineering Standards Committee). Následovaly další průmyslové velmoci (Německo, Francie, USA, ...). Na mezinárodní normalizační konferenci v roce 1925 vznikl podnět k vytvoření zastřešující mezinárodní organizace. Ta vznikla v roce 1928 v Praze pod jménem ISA (International Standards Asociation) a zpočátku ji tvořilo 16 zemí.

K nim se připojovaly další, ale snahu o celosvětovou působnost roztrahala druhá světová válka. Po jejím konci celosvětová normalizační organizace vzniká znovu pod názvem ISO (International Standards Organization), která funguje až do dnes.